Padací kuchyň
V květnu 2018 jsme již skoro dva roky bydleli s našimi dvěma dětmi v pronajatém bytě na pražských petřinách. Byt sice nic moc, umakartové jádro a díky poloze ve zvýšeném přízemí neustále zima od podlahy, ale byl to domov.
V červnu toho roku jsme uspali děti a šli vařit. Já dělal bramboráky a Iva bramboračku. V tu chvíli rána jako z děla a kuchyňské skříňky se nám, i s celým obsahem, sesypali na hlavu. Nebudu Vás zatěžovat popisem marinády, která se nám vytvořila na podlaze, jen řeknu to, že důvod, proč se kuchyň sesypala je ten, že člověk, který ji montoval, použil do umakartu šroubky menší, než dává IKEA k nejlevnějším poličkám. Ještě ten týden padlo rozhodnutí stěhovat se pryč. Prozatím jsme se koukali po jiných bytech, ideálně na aší oblíbené šestce.
Po velice krátké době jsme zjistili, že i když si žijeme poměrně slušně, sehnat jiný třípokojový byt v praze k pronájmu, za současné bytové situace, by nám sebralo až nesmyslnou část našeho měsíčního příjmu, a na koupení bytu nemáme peníze ani kdybychom prodali každý po jedné ledvině a plíci. Vrátili jsme se tedy k našemu snu – mít jednou baráček někde mimo mumraj a hluk Prahy, nejen kvůli nám, ale především kvůli dětem, aby zažili krásné dětství a my se o ně nemuseli tolik bát.
Po té, co jsme zjistili že ceny domků kolem Prahy jsou snad v japonských yenech, uvědomili jsme si, že budeme muset hledat trochu dál, než je okolí Prahy. A že možná by se nám mohl splnit celý náš sen – mít jednou malý ekostatek, abychom nemuseli neustále řešit kvalitu nakupovaných potravin, ale být z větší části, co se týče ovoce, zeleniny a produktů z nich, a možná i některých mas, soběstační.
Hledali a našli
Rozhodli jsme se, že budeme hledat v konkrétním regionu, a to v jižních čechách, ke kterým sice ani jeden z nás nemá historicky vztah, ale moc se nám tam líbí – nejenom kvůli tomu, že tam ještě je rozumná krajina, kde není jen monokultura řepky, ale máme to blíž i k naší milované Šumavě a i k vodě. Netrvalo dlouho, a našli jsme dva kandidáty. První z nich vypadal podle fotek strašně, ale i tak jsme se rozhodli se na něj podívat, především kvůli velikosti pozemku, na kterém stál. Ten druhý vypadal o moc lépe, ale pozemek měl znatelně menší.
Prakticky za pár dnů jsme se společně s mým tátou jeli na oba domky podívat. Jako první jsme si vybrali ten, který na fotkách vypadal příšerně. Hned po příjezdu nás uchvátila lokalita – cesta po které kromě rybářů a pár místních nikdo neprojede, žádní sousedé, a to ticho… Už během prohlídky se nás kluk ptal, jestli se tam budeme stěhovat, a abych se přiznal – my jsme se rozhodli už taky, a druhá prohlídka byla spíš formalita – navíc ten domek, ač velice hezky nafocený, by vyžadoval velkou investici jen před nastěhováním, kdyžto náš, teď můžeme říct současný domek, byl rovnou k nastěhování.
Slovo dalo slovo, a v březnu roku 2020 jsme se přestěhovali 🙂